.
Nečtu to po sobě.

Na dlani srdce, co na něm, to na jazyku

9. června 2018 v 14:33 | Spiral | 
Dost často si pokládám otázku: "Jsem dobrý člověk?" a neumím si na ni odpovědět. Nepřispívám na charitu, ani nechodím a nekrmím každého bezdomovce. Žeru tak nějak všechno, co není od Babiše a čas od času jedu autem i v případě, že bych to zvládla úplně vklidu pěšky. K rodičům se chovám příšerně, ke kamarádům taky a k V. se chovám jako ke kusu hadru.

Stejně mě všichni přesvědčují o tom, že jsem dobrý člověk, protože dokážu naslouchat. Je "držet chvíli hubu a poslouchat, co ten druhý říká" tak vzácná vlastnost? A proč mě tato vlastnost vytáčí víc, než cokoliv jiného?

Většinou, když nasloucháte, nemůžete nic říct. Je to nuda, protože i když si lidi myslí, jak jsou výjimeční, většina z nich řeší úplně ty stejné sračky, na které řeknu první pičovinu, co mě napadne typu: "Víš, třeba to tak mělo být a teď tě čeká něco mnohem lepšího.".

Už se mi nechce být naslouchací studnice. Nebaví mě to a připomíná mi to jenom fakt, že neřeším úplné sračky a že moje problémy jsou fakt "real deal" (alespoň oproti problémům holky, která v životě nemusela pracovat a stěžuje si, že je na ni máma hnusná...která jí platí i fesťák v Panamě) a jsem z toho ještě ve větších depkách, než bych byla normálně.

Občas mám chuť se postavit, dát těm lidem facku a říct: "Ty debile blbej, uvědomuješ si, že řešíš absolutní sračku, která mě vůbec nezajímá? Sežeň si psychologa pičo!". Ale to nemůžu. Prostě poslouchám dál a říkám tvrdý pravdy. Už se mi totiž nechce být milá, tak říkám přesně to, co si myslím.

Jeden kámoš teď řeší, že je zamilovanej do holky, která ho nechce. Tak po jeho neustálém fňágání, jak je to hrozný a strašný jsem mu řekla: "A uvědomuješ si, že jsem do tebe takhle byla zamilovaná já a musela se přes to přenést? Uvědomuješ si, že i přes to všechno, co jsme si udělali, sem přijdeš a začneš mi tu brečet na rameni, jak ti holka udělala úplně to stejný, co jsi udělal ty mě?" "Ale to bylo něco jiného." "Jasný, bylo to 5 let zpátky, ale povídáš mi tu o situaci, ve které jsem se vynacházela já. Tak si to užij, já si to taky užila a přenést se přes to musíš už sám.". A stejně mi pořád píše a stěžuje si a brečí a...já už nevím, jak mám reagovat.

A jsem stejně pořád takovej debil, kterej ochotně přijde a bude s lidma řešit jejich sračky, i když mě to stahuje dolů. Mám srdce na pravém místě a nebo jsem jen idiot?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama