.
Nečtu to po sobě.

Další povídání o historii Spiral a já už nevím, jestli to vůbec někoho baví

17. května 2018 v 19:51 | Spiral | 
Poslední dobou opět přemýšlím nad satanismem a co mi tohle učení dalo.
"Myslím si, že mi satanismus pomohl utvořit sebevědomí."
"A kolik ti bylo?"
"19? 20?"
"A neříká se tomu dospívání?"

Jak jsem viděla téma týdne "Zlo v každém z nás", musela jsem se nad tímto rozhovůrkem zamyslet.

Když je člověk v pubertě, mlátí to s ním jak v mixéru. Člověk cítí všechno, nebo nic. Neví pořádně kdo je a kým bude. Všichni mu říkají, že by měl být někdo jiný a tak se začne projevovat ten satánek, který je opravdu v každém z nás. Na dospělosti není nejtěžší naučit se zodpovědnosti, nebo finanční gramotnosti, jak mnozí (i já) říkají. Nejtěžší na tom je smířit se se svým vnitřním démonem. Dát mu prostor a zároven mu dát kapku svědomí.

Satan, zlo, nazývejme to jak chceme - není něco, co bychom měli vymýtit. Jsme to my - lidé. Jsou to vlastnosti, kterými oplývá každý z nás, at chce, nebo nechce. Můžeme se snažit být svatoušky, můžeme si do svědomí nacpat tunu informací o tom, "co se nedělá", ale to zvíře v nás tam pořád je.

Když mi bylo těch 19 myslela jsem si, že jsem to "zlo zavřela do klece" a mám od něj klid. Jakto, že se mi ale stávalo, že jsem šla jen tak sama do hospody, ožrala se jako idiot a skončila s prvním divnotýpkem v posteli, který na mě byl milý? Jakto, že se mi stávalo, že jsem křičela na kamarády, kvůli absolutním kravinám? Byla to část mé osobnosti, kterou jsem odmítala rozvíjet a dala ji sprostě k ledu.

Bylo mi skoro 21 a já si dala dost divnýho tripa, kde se mi to "zlo" zobrazilo jako osoba a uklidnovalo mě:
"Neboj, jsem zpátky. Jen mi musíš dát chvili čas, než se spolu zase seznámíme. Dlouho jsme se neviděly."

Následující rok byl divoký. Dělala jsem věci, které jsem si roky zakazovala. Pokoušela jsem svoje hranice a limity až jsem nakonec dospěla k závěru, že můžu zakopat válečnou sekeru a spojit dobro a zlo dohromady.

Pořád se na sebe občas dívám jako na několik človíčků, ovšem ani jeden z těch človíčků není absolutně špatný, nebo absolutně dobrý. Všechno to jsou komplexní osobnosti, které v tom zmateném celku dávají smysl.

Usmířila jsem se sama se sebou. Ted už se jen musím usmířit s křivdami, co mě po cestě potkaly. A možná je nebrat jako křivdy, ale jako menší překážky na cestě, která by jinak byla poměrně nudná.

A hlavně - "dobro" a "zlo" jsou poměrně vágní a černobílé definice. Jsme duhoví a občas se nám některá z barev nezdá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. května 2018 v 13:29 | Reagovat

Já jsem čiré dobro, bílý! :)

2 Spiral Spiral | 21. května 2018 v 16:37 | Reagovat

[1]: A není to krapet nuda? :D Bez ironie, já si totiž vůbec nedovedu představit život čisté bílé duše.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama