.
Nečtu to po sobě.

Bludička

21. května 2018 v 16:58 | Spiral | 
Potulný poutník kráčí lesem. Už si ani není jistý, jaký je cíl jeho cesty. Jednou se na ni vydal a jde tím světem dál, až došel zrovna sem, do mého domova. Už dlouho jsem s nikým nemluvila a byla bych ráda, kdyby mi někdo dělal alespoň na chvíli společnost. Třeba konečně najdu přítele, se kterým mohu sdílet mou oázu snů.

Jsem poměrně stydlivá a málokdy se dám s někým sama od sebe do řeči. Pokouším se poutníka zaujmout. Mé neonově žluté vlasy vlají ve větru a já se snažím vypadat, jako kdybych o poutníkovi vůbec nevěděla. Nejsem ale klasická víla a proto za mnou neutíká. Podívá se na mě a na chvíli se zamračí. Možná ví, kdo jsem. Jaktože neutíká? Je bláhový?

"Paní, můžete mi ukázat, jak se dostat pryč z tohoto lesa?" pravil poutník.

Nejsem si jistá, jak reagovat, tak se zachichotám. Možná už jsem zapomněla mluvit.

"Rozumíte mi?" přišel trochu blíž.

Je to zvláštní. Jsou to léta, kdy předemnou nikdo neutekl.

"Chcete, abych vám rozuměla?" odpovím.
"Chci se dostat pryč z tohoto lesa, už tu bloudím druhým dnem." začíná se mračit a já si nejsem jistá proč. Jsem zároveň trochu smutná. Po několika letech se dám s někým do řeči a on už by utíkal.
"A není to tím, že jste ještě nenašel, co zde hledáte?" snažím se ho rozpovídat. Chci vědět, co je zač a jestli je hodný mé oázy.
"Paní, na vtípky já nemám náladu. Můžete mi už konečně odpovědět, jak najít správnou cestu?" já ho nezajímám. Vysmívá se mi.
"Jistě, pojďte za mnou." a vpluji mezi stromy, do té nejtemnější tmy.

Poutník za mnou nejistě vykročil. Má ze mě strach? Měl by mít. Nečeká ho cesta ven, čeká ho cesta do hlubin lesa.

Došli jsme ke vstupu do jeskyně. Poutník má strach, jde mu vidět v očích.

"Pokud chcete najít cestu z lesa, tak vás zklamu. Tudy cesta nevede. Neměl byste se vysmívat těm, kteří vás žádají o pomoc. Mám pro vás dvě možnosti. Buď půjdete dál se mnou a budete mne brát s respektem a já vám ukážu přesně to, co chcete najít a nebo se rozdělíme. Ovšem garantuji vám, že tato část lesa je velmi nebezpečná a cestu zpátky budete hledat velmi obtížně."

Potník polkl naprázdno. Mám takový pocit, že nikdy nestál přes tak velkým rozhodnutím. Otřepal se a vykročil mým směrem.

Šla jsem do útrob jeskyně. Věděla jsem, že mou oázu potřebuje vidět. Jinak by za mnou nešel. Nejde za mnou, protože chce znát cestu ven s lesa, jde za mnou, protože je zvědavý. Strach v jeho očích vymizel a objevila se nefalšovaná dětská radost z nových věcí.

Došli jsme až do dómu jeskyně, která hrála všemi barvami. Aby ne, je to můj domov už celá tisíciletí a ještě tu nikdo nebyl.

"Kde to jsme?" zeptal se poutník užasle.
"Všude a nikde. Je to můj domov." potník nevěděl, co říct. Sedl si na zem, odložil si věci vedle sebe a pozoroval oltář vytvořený z krápníků.

Byla jsem ráda, že je tady. Konečně mám někoho, komu se mohu svěřit. Konečně je tu někdo, komu mohu říct úplně všechno, co jsem za ty tisíce let viděla a prožila.

"Jak se jmenujete?" byla jsem v šoku. Nikdo se mne na jméno nezeptal.
"Říkají o mně, že jsem bludička. Své pravé jméno neznám, možná mi ho jen nikdo nedal."
"Proč jsem tady?"
"Abyste našel konec, který vám otevře nový začátek. Jsem chaos a protiklad."
"A vy mi s tím pomůžete?"
"Nebude to levné."
"Co mne to bude stát?"
"Všechno, o čem jste si myslel, že je vám blízké."
"Když si jen myslím, že jsou mi tyto věci blízké, tak nemám co ztratit?" usmála jsem se. Našla jsem toho pravého.

...

Poutník a bludička splynuli v jedno. Ani jeden nevěděl, co bude dál. A ani já nevím, jak to s nimi dopadlo. Kruh se ale uzavřel a vznikla nekonečná spirála událostí, která ty dva provází po zbytek věků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. května 2018 v 19:10 | Reagovat

Poutník je tvůj současný kluk a bludička budeš, až mu zahneš! :)

2 Spiral Spiral | 21. května 2018 v 20:16 | Reagovat

[1]: Já jsem bludička :) matu ty, kteří se mi vysmívají a dávám cestu těm, co mne respektují :)

3 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 21. května 2018 v 21:56 | Reagovat

Po zbytek věků kráčí lesem,
ruku v ruce,
blízko a daleko,
snad najdou klid
za rudým vřesem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama