.
Nečtu to po sobě.

Svět za růžovým kukátkem

19. dubna 2018 v 12:18 | Spiral | 


























Miluji tuhle píseň, miluji ji zpívat, miluji zavřít oči a ocitnou se ve světě v růžovém kukátku.

Je sice poledne, ale já mám ráno. Ležím v posteli a dívám se na Dr. House. Moc mě to nebaví a tak brouzdám po internetu až narazím na téma týdne "Když zavřu oči". Okamžitě se mi vybavila píseň z Protektora a pocity, které při ní mívám.

Nejsem si úplně jistá tím, jestli mám lehkou synestezii od malička, nebo jestli mám tak vyhulenou/vytripovanou palici, že mi vizuály zůstaly navždy, nicméně je to nádherné. Když zavřu oči, skutečně vidím líp.

Nejprve se mi zobrazí pruhy, nejspíš pozůstatek světla ze žaluzií. Ty se začnou hýbat do rytmu hudby a když se rozezpívám, rozvibrují se natolik moc, že se ocitám v tunelu a mířím za světlem. Proto ráda zpívám a snažím se rezonovat natolik moc, že se mi rozskřípají zuby.

Ovšem pocit, který miluji ze všeho nejvíc je, když zavřu oči a skrze víčka se podívám do Slunce. Jde vidět a hraje všemi barvami. Ocitám se v království, které jsem si vytvořila pro tento účel. Je to vnitřek hvězdy a já jsem uvnitř koule, z níž se tyčí obrovské věže s balkony. Po pár minutách odvrátím zrak a rozmrkávám příval světla v mých očích. Ještě dobrých pár minut vidím scenérie z města, které mizí a chřadne, stejně jako vědomí, že vše je to jen má představa...nebo snad? ;)

Nevím, jestli jsem se zbláznila a nebo se ze mě stal ezomaniak, ale když člověk zavře oči, vidí slabé proudy energií. Možná je to hra světla, možná je to opravdu spirituální svět, který jsme schopní vidět úplně všichni, pokud se snažíme, teď si s těmito vizuály ráda hraju. Možná když přestanu hulit, tak všechno zmizí. Možná taky ne a možná mě jednoho dne za podobný článek zavřou do blázince. Kdoví. Teď si užívám svobody myšlení a bezbřehé fantazie.

Tento článek asi nedává smysl, já vím. Ale je těžké popsat světy, které vidíte a ve kterých rádi relaxujete, než jdete spát. Je těžké popsat ten pocit, když si tvoříte svou jedinečnou budoucnost, která nemusí nikdy nestat. Možná jsem snílek a měla bych být nohama na zemi, jenže já jsem vodnář, ti budou navěky lítat prostorem jako ptáci a nic je nezastaví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama