.
Nečtu to po sobě.

Dopis tátovi

20. března 2018 v 13:16 | Spiral |  Ty
Milý táto,

chci Ti napsat tento dopis. Jsme totiž stejní - Ty a já. Oba dva jsme magoři, oba dva nás mrzí, když jsou na nás lidé hnusní. Oba dva nás mrzí nálady ve společnosti, protože je vnímáme víc, než ostatní. Oba dva nás trápí ty stejné věci. Ale ta nejdůležitější - oba dva trápíme sami sebe navzájem tím, že se odmítáme svého trápení zbavit.

Nikdy jsem Tě brečet neviděla a to je právě ten problém. Ani já sama na veřejnosti nebrečím. Beru to jako slabost a zradu vůči svojí hlavě. Nikdy jsem Tě neviděla trápit se kvůli obrovským problémům, co sis nasekal v devadesátkách. Viděla jsem Tě vždycky se jen smát a nebo jako toho největšího protivnýho bručouna pod sluncem.

Chtěla bych Ti pomoct, problém je v tom, že ani pomoct nechceš. Bereš to jako "svou věc", aniž by Ti došlo, že Tvoje psyché má vliv na celou rodinu, včetně Tvé sestry. Jsi v tomto ohledu tak strašně zahleděný sám do sebe, že Ti nedochází, jak moc se kvůli tomu Tvá dcera trápí. Chci, abys věděl, že jediné, po čem celý život toužím, tak abys mě bral jako člověka a ne jako svého zaměstnance.

Nemůžu na Tebe celý život brát ohledy. Nemůžu se celý život smát, i když mám chuť křičet "Už drž hubu! Už mě tvoje tříhodinové pičování nebaví!". Nemůžu si celý život říkat "Tak takhle dopadnu?". Musím s tím něco dělat a Ty mi v tom jenom bráníš. Pořád si jen utahujete z toho, že jsem "nevyužila svého potenciálu", aniž by vám došlo, že na tom máte také svůj vliv.

Toužím po tom tohle celé hodit za hlavu a žít v přítomnosti. Tak proč mi tu minulost neustále předhazuješ? Proč Ti musím neustále připomínat, že jsem někdo jiný, než ta vzteklá puberťačka? Proč sama sebe musím otravovat nasraností, protože si neumíte zorganizovat vlastní život? Proč musím řešit i vaše finanční problémy a mít na sebe napsanou firmu, kterou nechci? Dělat práci, na kterou nemám buňky, jen aby ses z toho nezbláznil?

Dochází Ti vůbec, co pro Tebe dělám? Nedochází...jen mi nadáváš za to, jak jsem nezodpovědá, jak jsem se vykašlala na školu a jak se teď věnuju samým hovadinám. Nedochází Ti, že některé věci chtějí čas. Nedochází Ti, že se nespokojím s prací pokladní v Lidlu, jen abych byla zaměstnaná na HPP, což je vlastně jediné, o co Vám aktuálně jde.

Nejde Ti o mé blaho, nejde Ti o mé štěstí, jde Ti jen o to, že bys nepřežil, kdybys musel říct "Moje dcera skončila pod mostem.". Ale ne z lístosti, ale ze své vlastní arogance - přece Ty, jakožto velký podnikatel, bys nemohl mít dceru bez domova, to by Tvé ego nestrpělo.

A tak mě trápíš dál a dál a já pomalu mizím. Mám Tě tak strašně ráda, ale už to nedávám. Snažila jsem se s Tebou vycházet, ale Ty o to nejevíš sebemenší zájem. Chceš jen mít tu dcerušku, která po Tobě zdědí firmu. Chceš mít někoho, kým se můžeš v nebi pyšnit. Máš ale tři skvělé dcery, jen se už jednou provždy smiř s tím, že nemají doktorát.

S pozdravem a světlem v duši

Spiral
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 realistkadneska realistkadneska | 20. března 2018 v 14:02 | Reagovat

Pěkně od srdce...kéž si ho precte adresat a pohnete se dal.

2 bimil bimil | Web | 20. března 2018 v 16:48 | Reagovat

Hezky napsané...

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 23. března 2018 v 16:39 | Reagovat

Vždycky mě láme srdce, když rodiče po svých dětech vyžadují úspěchy, kterých dosáhli oni sami. Je zkrátka nutností si přiznat, že na to jejich děti mít nemusí - mají na jiné věci, které by je naplňovaly, pro které by dýchali a věřím, že i Ty patříš mezi ně...

I já se v minulosti setkala s tím, že mě rodiče tlačili tam, kam já jsem nechtěla...naštěstí jsem však přešla na soukromou uměleckou školu, po které jsem vždycky toužila. Prošla jsem si díky předešlé škole (byla to obchodka) nespočetkrát psychickým vypětím, které postupně gradovalo a nakonec vyústilo v sociální úzkost a částečnou panickou poruchu.
Teprve minulý rok jsem s tím začala chodit na terapie a díkybohu za ně, protože po x letech cítím, že začínám znovu žít.

Hrozně moc ti přeju, aby jste si spolu s tátou promluvili mezi čtyřma očima, jsem si jistá, že by Vám to pomohlo. Zkus mu třeba zavolat, nebo napsat...budu Ti držet palce! :)

LERI

4 Spiral Spiral | 25. března 2018 v 13:48 | Reagovat

[3]: Díky moc.:) Já se jen obávám, že na promluvení už je trochu pozdě. On moc neposlouchá a já už se odmítám vystavovat tomu, že nakonec za všechno můžu jenom já. Už mi to bere energii a já jediné, co chci, tak mít klid a pohodu.:D A hlavně - vlastní úspěchy, at už jsou jakékoliv.:)

Mimochodem kámoš mi ted o víkendu říkal, že se mám na svůj život dívat tak, že jsem "Odsouzená k úspěchu.".:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama