.
Nečtu to po sobě.

Březen 2018

Dopis tátovi

20. března 2018 v 13:16 | Spiral |  Ty
Milý táto,

chci Ti napsat tento dopis. Jsme totiž stejní - Ty a já. Oba dva jsme magoři, oba dva nás mrzí, když jsou na nás lidé hnusní. Oba dva nás mrzí nálady ve společnosti, protože je vnímáme víc, než ostatní. Oba dva nás trápí ty stejné věci. Ale ta nejdůležitější - oba dva trápíme sami sebe navzájem tím, že se odmítáme svého trápení zbavit.

Nikdy jsem Tě brečet neviděla a to je právě ten problém. Ani já sama na veřejnosti nebrečím. Beru to jako slabost a zradu vůči svojí hlavě. Nikdy jsem Tě neviděla trápit se kvůli obrovským problémům, co sis nasekal v devadesátkách. Viděla jsem Tě vždycky se jen smát a nebo jako toho největšího protivnýho bručouna pod sluncem.

Chtěla bych Ti pomoct, problém je v tom, že ani pomoct nechceš. Bereš to jako "svou věc", aniž by Ti došlo, že Tvoje psyché má vliv na celou rodinu, včetně Tvé sestry. Jsi v tomto ohledu tak strašně zahleděný sám do sebe, že Ti nedochází, jak moc se kvůli tomu Tvá dcera trápí. Chci, abys věděl, že jediné, po čem celý život toužím, tak abys mě bral jako člověka a ne jako svého zaměstnance.

Nemůžu na Tebe celý život brát ohledy. Nemůžu se celý život smát, i když mám chuť křičet "Už drž hubu! Už mě tvoje tříhodinové pičování nebaví!". Nemůžu si celý život říkat "Tak takhle dopadnu?". Musím s tím něco dělat a Ty mi v tom jenom bráníš. Pořád si jen utahujete z toho, že jsem "nevyužila svého potenciálu", aniž by vám došlo, že na tom máte také svůj vliv.

Toužím po tom tohle celé hodit za hlavu a žít v přítomnosti. Tak proč mi tu minulost neustále předhazuješ? Proč Ti musím neustále připomínat, že jsem někdo jiný, než ta vzteklá puberťačka? Proč sama sebe musím otravovat nasraností, protože si neumíte zorganizovat vlastní život? Proč musím řešit i vaše finanční problémy a mít na sebe napsanou firmu, kterou nechci? Dělat práci, na kterou nemám buňky, jen aby ses z toho nezbláznil?

Dochází Ti vůbec, co pro Tebe dělám? Nedochází...jen mi nadáváš za to, jak jsem nezodpovědá, jak jsem se vykašlala na školu a jak se teď věnuju samým hovadinám. Nedochází Ti, že některé věci chtějí čas. Nedochází Ti, že se nespokojím s prací pokladní v Lidlu, jen abych byla zaměstnaná na HPP, což je vlastně jediné, o co Vám aktuálně jde.

Nejde Ti o mé blaho, nejde Ti o mé štěstí, jde Ti jen o to, že bys nepřežil, kdybys musel říct "Moje dcera skončila pod mostem.". Ale ne z lístosti, ale ze své vlastní arogance - přece Ty, jakožto velký podnikatel, bys nemohl mít dceru bez domova, to by Tvé ego nestrpělo.

A tak mě trápíš dál a dál a já pomalu mizím. Mám Tě tak strašně ráda, ale už to nedávám. Snažila jsem se s Tebou vycházet, ale Ty o to nejevíš sebemenší zájem. Chceš jen mít tu dcerušku, která po Tobě zdědí firmu. Chceš mít někoho, kým se můžeš v nebi pyšnit. Máš ale tři skvělé dcery, jen se už jednou provždy smiř s tím, že nemají doktorát.

S pozdravem a světlem v duši

Spiral

Proměna tváří

18. března 2018 v 12:26 | Spiral |  Oni

"Nechceš se na to už vykašlat? Vždyť je to tak dávno."

Ne. Není to totiž tak jednoduché. Občas mám pocit, jako kdybych cestovala časem do zážitku, který mne nějakým způsobem poznamenal. Občas je složité rozlišit, kdy a kde jsem, ale protože nejsem debil a mám zájem se sebou pracovat, tak je to čím dál lepší.

Dost se mi spouští vzpomínky na minulou práci. Dělám teď podobnou, ale v mnohem lepších podmínkách. Občas si připadám jako "válečná oběť", když si uvědomím, že vlastně nemusím hrotit, jestli jsem na záchodě dvě minuty a nebo pět.

Nejhorší je to se vztahy. Ono je totiž strašně snadné dosadit do druhého obličej člověka, kterého vám nápadně připomíná. To jsou teprve zmatky. Třeba teď jsem seděla na pokladně s jednou starší paní. A čím dál tím víc mluvila, tím víc se jí obličej proměňoval do Babišovy podoby...aniž by řekla, že ho volila.

Teď mi to dokonce posralo jeden vztah, kdy jsem v kamarádce začala vidět obličej Z. Holky, která mi ublížila ze všech lidí snad nejvíc (a já jí koneckonců taky, ale to je na jindy). Ale mělo to svůj důvod. Hlava se mě snažila upozornit na to, že jí nemám až tak úplně věřit. A radila dobře. Teď jsem se totiž dozvěděla, že se se mnou začala bavit jen kvůli tomu, aby mi sbalila chlapa. A dělala všechno pro to, abychom se rozešli. Takže teď jsme v totálních psychu, protože ona do mě ryla, že se s ním beztak rozejdu a do něj, že jsem holka, se kterou to nemá moc smysl. Samosebou že využila toho, že jsme na psychedelicích.

Takže skončil další vztah a já se utápím v tom, co bylo. Jsem nakonec ráda, že to takhle skončilo, ale byla bych mnohem radši, kdyby nás (a s tím i celou crew) teď nepomlouvala po celým městě, aniž by měla důvod.

Ať už si vzpomínky skončí. Já chci přítomnost!

I když ji odhodíte, stejně ji vám pořád nasazují

12. března 2018 v 11:22 | Spiral | 
Celý život vím, že jsem maličkato jinačí. A tak nasazuji masky. Většinou takové, abyc díky nim zapadla do určité skupiny lidí. Teď na masky kašlu a je to mnohem složitější, než by se mohlo zdát.

Bez masky totiž všichni ví, co jste zač. Nehrajete si na něco, co nejste a jste schopní se zkritizovat za všechno, co děláte. Nenalháváte svému okolí, co všechno děláte, prostě dojdete, řeknete že jste líná piča a všichni aspoň vědí, s čím počítat.

Je to dost přijemné i nepříjemné zároveň. Ze začátku se o vás lidé zajímají, pořád se na něco ptají a vy jim na rovinu říkáte o úplně všem. I včetně toho, že se občas umíte zachovat jak kráva. Pak ale zájem opadne a lidi začnou mít pocit, že se chováte jako kráva a dávají vám to sežrat.

V takových chvílích jsem paradoxně racionálnější, než většina lidí. Jen se snažím vysvětlit, že to jsou přesně věci, před kterýma jsem varovala a že teď udělá nejlíp, když mě nechá na pokoji.
Problém je, když mají lidi představu, že byste tu masku měli nosit.

"A to jako nemůžeš mít svou přírodní barvu? Proč máš potřebu na sebe pořád upozorňovat?"

Lidi mají představu, že si barvím vlasy kvůli nim. Mají představu, že všechno, co dělám se svým tělem, tak dělám pro okolí. Ne, dělám to sama pro sebe. Proto je mi vlastně úplně u prdele, že je barva vymytá a vypadám, jak vyblitina. Proč to nemůže být u prdele i ostatním?

Ale stejně úplně nejhorší je, když si lidé myslí, že to všechno, co nosíte, je vlastně maska. Že jste vlastně jen "emo", "hipík", "pipinka". Zajímalo by mě, jestli si ti lidé někdy pokládají otázku "Co by nosila, kdyby odhodila tu emo masku?".

---

Článek už je dokončen, jen jsem se chtěla podělit o rozhovor s mým chlapem.

"Je zajímavý, že když napíšu článek ve tři ráno, protože nemůžu spát a myslím si, že je to fakt sračka, tak mi všichni píšou komentáře o tom, jak je to skvělý. Pak se ale fakt snažím, dám to tam i v dobu, kdy to má největší dosah, jsem na to fakt pyšná a nikdo nic?"
"Nojo, blogování je asi o myšlenkovým průjmu."

Tak si ty průjmy užijte.