.
Nečtu to po sobě.

Strach z vlastní hlavy?

22. ledna 2018 v 3:14 | Spiral | 
"Já vím, že se něčeho bojíš a okamžitě mi musíš říct čeho!"
"Tebe." řekla potichu.
"Co jsi to říkala?!"
"Tebe se bojím." pípla.
"A proč se mě do háje bojíš?! Máš k tomu snad důvod?!"
"Mám. Přesně tohle."
"Tak to jsi pěkná píča."

Víte, já se nebojím pavouků. Nebojím se smrti, nebojím se žádných takových věcí. Bojím se toho, že budu sama. Bojím se toho, že zůstanu jen se svou hlavou, která mi tu samotu ude vyčítat.

"Kdybys nebyla taková piča, sama bys nebyla!"

Bojím se ale i opaku. Bojím se mít přátele. Hlava mi totiž říká, že jsou falešní. Že jsem se spálila tolikrát, že jim nemám věřit. Říká i další věci...

"Stejně je odeženeš, protože jsi taková piča."

Nejvíc se bojím toho, že se to opravdu stane. Že mě moje hlava klasicky přemluví, abych otestovala sílu přátelství, což je dle mých zkušeností konec přátelství i všeho, co bylo kolem.

"Kdyby tě měli opravdu rádi, tak ti zvedají telefon každou půl hodinu!"

A hlavně se nejvíc bojím toho, že se mého okolí budu muset vzdát, abych žila takový život, jaký po mě chtěli rodiče. Bojím se toho, že moje hlava nedá jinak a bude se chtít zavděčit taťkovi.

Budu silná. Prostě budu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuki yuki | 16. února 2018 v 18:34 | Reagovat

Presne, bojuj za svoje sny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama