.
Nečtu to po sobě.

Inteligence se nenosí, průměr je IN!

28. prosince 2017 v 12:39 | Spiral | 
Dost často se zamýšlím nad tím, proč jsem tak blbá. Dokončila jsem jenom gympl a obě dvě vysoké školy jsem vzdala. Postupem času mi ale došlo, že to není tím, že bych byla tupá, ale spíš stylem výuky.

Na základce jsem to měla jednoduché. Nemusela jsem se učit a stejně byly dobré známky. Nikdo se mi nevěnoval, naopak. Spíš mě ignorovali a soustředili se na ty průměrné, aby i oni měli samé jedničky, jako já. V první třídě už jsem uměla číst lépe, než někteří páťáci, stejně mi učitelé říkali "Čteš moc rychle, ostatní děti nestíhají." "A co kdyby se naučili číst tak rychle, jako čtu já?"...mám takový pocit, že za to byla poznámka.

Obecně - mě učitelé řešili jen z jednoho důvodu - zapomínání. Neměl kdo se mnou dělat domácí úkoly, navíc když jsem je dělala, tak před hodinou. To, co dalo ostatním zabrat na celé odpoledne, já měla během dvou minut pod lavicí. A to se řešilo taky. Pár lidí řeklo "Ty jsi chytrá, měla bys jít na gympl.", ale já ani nevěděla, co to znamená. Nikdo mi na tom prvním stupni nevysvětlil, co to znamená rozhdovat se do budoucna.

Takže jsem na gympl nešla a škola byla pro mě pořád větší nuda. V matice jsem chodila za učitelkou, ať mi dá úkoly navíc, že mám celý pracovní sešit vypočítaný, úkoly mi dávala. Byla to snad jediná učitelka, co pochopila, že se musí věnovat i chytrým děckám. Neměla na to ale čas. Ostatní děcka byly tupý jak necky "Jehlan? Te takovej trojúhelník, ne?" a paní L. mu omlátila jehlan o hlavu. Nikdo se nesnažil a ani snažit nechtěl. A náš školní systém je takový, že nenechá studenta propadnout. Takže nikdo nepropadl a všichni měli čtverky.

A na gymplu? Hodina společenských věd - téma filozofie. Dám návrh třídě "A nebudeme si o těch tématech povídat, to k filozifii patří ne?" "Neruš! Já si nestíhám psát zápisky!" obrátila se na mě celá řada šprtek a jen jediný můj spřízeněnec ve třídě se na mě lítostivě podíval a po škole šli na pivo do hospody (která mi dala za celej gympl víc, než všichni učitelé dohromady).

Jak je možné, že přemýšlení už není v módě? Jak je možné, že mě nikdo nikdy nepostavil před nějakou výzvu? Jak je možné, že jedinou výzvou na základce byl matematický klokan (kterého jsem nikdy nedala, protože trigoniometrie se v základním vzdělávání nenosí...ale výrazy a slovní úlohy o Lence nakupující 50 melounů, to bylo všude...a stejně to bylo všem k hovnu).

Nebyla jsem ze základky jediná. Kluk, kterého doteď považuji za jednoho z nejinteligentnějších lidí, co jsem kdy poznala (avšak doteď nechápu, jak se svou inteligencí může volit SPD). Výšku už také nestuduje. Měl úplně stejný problém - žádné výzvy. Nikdo mu nikdy nenastavil laťku tak vysoko, aby se musel snažit. Stejně jako mně. V hodinách jsme spali, vyrušovali, dělali cokoliv jiného, než se věnovat hodině.

Proč tomu tak bylo? Zkrátka jsme to všechno věděli. Občas jsme i zkoušeli učitele. Snažili jsme se na svou inteligenci upozornit tak silně, že nás učitelé postupem času ignorovali úplně.

Připomíná mi to jeden vtip: "Víte, ve třídě mám tři děti s ADHD, dvě děti s poruchou autistického spektra, jednoho tělesně a mentálně postiženého. Ty všechn zvládám s klidem. Ale řekněte mi, co mám dělat s těmito dvěma nadprůměrně inteligentními potížisty?"

Aneb - ti chytří by to všechno měli zvládnout sami. Měli by se namotivovat sami. Rodiče, ani učitelé jim do toho nemaj co kecat.

Pokud by to tak bylo, tak by ti nejchytřejší, které znám, byli na jiných pozicích, než na kterých jsou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama