.
Nečtu to po sobě.

Síla přátelství

25. listopadu 2017 v 17:22 | Spiral |  Oni
Od té doby, co jsem uveřejnila minulý článek, jsem hodně přemýšlela. Na zákaldku vzpomínám jen negativně a tím vyháním i hezké vzpomínky, které si potřebuji uchovat.

Naše základka byla hodně rozhádané, takže se mi pravidelně stávalo, že jsem střídala kamarádky jak na běžícím páse. Dvě ale zůstaly dodnes. X. a A.

Se X. máme společného dost, ale je tam i základ, který nám nikdo neodpáře. Narodily jsme se ve stejný den a bavily jsme se tím pádem už úplně od narození. Byla odjakživa dost arogantní a tvrdohlavá. Díky tomu jsme se v šesté třídě přestaly bavit úplně. Začala se bavit s holkou, kterou jsem nikdy moc nemusela (Ad.), ale která se vždycky šikovně vetřela mezi mé kamarádky a přede všemi mě pomluvila. Se X. pak začalo peklo. Nebo ani ne tak s ní. Cítila jsem se zrazená, ale zároveň jsem chápala, že je na úplně jiném místě. V momentě, kdy přišla o panenství, tak já si ještě chtěla hrát s bárbínama (v té době už jsme s A. hrály podstatně dospělejší a propracovanější hry). Chtěla jsem zůstat dítětem a otevřeně jsem se tak prezentovala "Je mi 12, na dospívání mám času dost. Chci si užít věk, o kterém mi všichni říkají, že je nejlepší.".

V devítce se všechno otočilo. Já měla modré vlasy (musela jsem shodit své mikádo, protože mě do lázní nechtěli vzít kvůli vším...tak aspoň namodro :), mamka se mohla zbláznit) a už jsem měla za sebou pár ožralých večerů a jeden zhulený. Se X. jsme si k sobě našly cestu a trávily spolu hodně času. Chybu mi nikdy nepřiznala. To pro mě ale nebylo důležité. Důležité pro mě bylo, že veškeré pomluvy začala vyvracet a já se konečně začala cítit jako někdo a ne jako kus špinavého hadru. Už jsem netrávila veškerý čas u počítače, ale venku. A když jsem došla k počítači, psala jsem o úplně nových zážitcích.

Kdekdo se diví, že holka, která mi své doby dělala takový pekla, je teď jedna z mých nejlepších kamarádek. Jenže já narozdíl od ostatních umím odpouštět. Chci odpouštět, protože nikdo není jen "zlý" nebo "hodný". Každý je nějaký. Beru lidi takové, jakými skutečně jsou, nehledě na to, co o sobě říkají.

---

S A. se bavím tak od druhé třídy. Ani jedna z nás nikdy nevěděla, jak jsme se začaly bavit. Asi na výtvarném kroužku? Byli jsme ale vždy partička tří - já, A. a V. - kluk, který se s A. bavil už od narození. Hráli jsme si na Pokémony do té doby, dokud to V. nepřestalo bavit. Chvilku jsme byly jen my dvě a mně se to moc líbilo. Mohly jsme si říct všechno, milovaly jsme Harryho Pottera a nejčastěji jsme si hrály právě na něj. Stejně jako v případě X. se nám přifařila Ad. a začala všechno ničit. Alespoň v mých očích. A. měla Ad. ráda - znaly se od školky. Takže se začalo bavit o klucích a jak je kterej kluk ze školy pěknej. To jsme nikdy neřešily, neměly jsme tu potřebu a když už, tak jsme jen přemýšlely nad tím, jak je který kluk hezký a ne nad tím, že s ním chceme chodit, nebo že ho chceme do postele.

Stávalo se tedy, že každý měsíc jsme se pohádaly. A. se chvíli bavila jen s Ad., nebo se mnou. Zvláštní ale je, že s Ad. jsme se nikdy nebavily jen tak spolu. Nebavilo mě to s ní a ji to zas nebavilo se mnou.

Tyhle hádky našemu přátelství neuškodily. A. odešla na gympl, přestěhovala se do jiného města a vždy, když jela na víkend za taťkou, tak jsme ho strávily celý spolu. To ona mi ukázala blog.cz. Seznámila mě s její třídou, dokonce jsem s nimi jela na školní výlet. Byla mou záchranou v časech nejhorších.

Šla jsem na gympl za ní, i když jsem věděla, jak hroznej gympl to je. Byl to totiž protest, naši mě nechtěli pustit na informatiku, tak jsem si řekla, že na ten gympl půjdu aspoň za kamarádkama. Jenže v prváku jsme se pohádaly a přestaly se bavit úplně.

Ve čtvrťáku jsme se zase sešly a doteď se vídáme. Když jsme se "znovu seznamovaly", tak jsme obě dvě říkaly: "Prožily jsme toho spolu strašně moc, byla by škoda to zahodit, kvůli pubertálním výlevům.". A je to tak.

---

Nejlepší na tom ale je, že jsem na obě dvě náležitě pyšná.

X. teď dělá na finančáku a conevidět bude mít bakaláře z ekonomie v kapse. Jde jí to a já jsem na ni opravdu hrdá. Nikdo na základce nečekal, že to bude ona, co to dotáhne tak daleko. Já jsem v ní ale věřila a vždycky, když si stěžovala, jak je blbá a že nic nedokáže, tak jsem jí řekla: "Prosimtě, zrovna ty jsi nejambicióznější člověk, kterého znám, já si myslím, že budeš mít skvělou budoucnost.". Jen je škoda, že od 15 chodila s chlapem, který jí nerozvíjel. Postavil ji k plotně a představoval si, že ona kolem něj bude skákat a oni jí neřekne ani "Miluji tě.". Koupil byt a ona ho zrekonstruovala. Po dvou letech se s ním rozešla a teď vypadá nejspokojeněji za celý její život.

A. je veganka. V podstatě vždycky byla, ale až na výšce se k tomu pořádně odhodlala. Vykašlala se na kecy rodičů a začala žít tak, jak chce ona sama. Jde na ní vidět, jak dospěla. Jak to, na co jsem přišla an tripu, ona přišla sama od sebe. Začala být pozitivnější a dokonce lidi, které vždycky pomlouvala (nebo ne pomlouvala, spíš nedokázala pochopit, jak je někdo něčeho takového schopný), se snaží pochopit. A nejenom to! Ona je dokonce chválí a přeje jim hodně úspěchů! Dřív by opravdu takovým lidem přála...no možná i smrt, byla hodně tvrdá.

A já? X. chápe, proč to všechno dělám. Narozdíl od A. mě totiž pochopila úplně, protože se s lidmi, jako já, bavila už od puberty. Zatímco u A. jsem jediná, kdo si vůbec nějakou drogu dal víckrát, než jednou-dvakrát za život. Má o mě tedy přirozeně strach a já si toho vážím. Jde totiž vidět, že jí na mě záleží a že mě nechce vidět někde umrzlou ve škarpě.

--

Vídám se s nimi tak jednou za rok. Moc možností totiž není. Vždycky mi připomenou, že nestojím úplně zahovno. Připomenou mi, že jsem dobrá kámoška, protože jdu vždycky s pravdou ven. Připomenou mi také vlasnosti, které jsem zahodila, jsou na mě svým způsobem také pyšné. Přejí mi V. a X. mi bude dokonce pomáhat se svatbou.

Základka sice nebyla nic pěkného, ale přinesla mi do života tyto dvě duše, bez kterých bych si vůbec neuvědomovala, že za něco stojím. A. v mém životě hrála roli srážeče ega a X. hrála roli kultivátora. Obě dvě mi přinesly i vzaly hrozně moc a já jim děkuji. Bez nich bych to určitě nedala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bonito Bonito | Web | 25. listopadu 2017 v 17:48 | Reagovat

mierne hypnoticky design :D

2 nudistka nudistka | Web | 26. listopadu 2017 v 10:12 | Reagovat

Pro mne je přítel člověk, na kterého se mohu spolehnout, komu důvěřuji a je tu pro mne jako já pro něho. S někým kdo dělá podrazy, pomlouvá a další, bych se nebavila, neopřela bych si o něj ani kolo.

3 Spiral Spiral | 27. listopadu 2017 v 17:54 | Reagovat

[2]: Tvůj problém ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama