.
Nečtu to po sobě.

It's a new age

25. září 2017 v 15:10 | Spiral |  Oni
V životě jsem měla plno přátel, ale jen málo z nich vydrželo natrvalo. Byla to spíš povrchní přátelství, nebo přátelství postavená na lži, kterou obě strany ochotně žily.

Nyní jsem v situaci, že mám přátele, na které se můžu spolehnout. Okruh lidí, se kterými mě sice V. seznámil, ale jeho "parta" to nikdy nebude. Jsou to lidi, kterým můžu říct všechno a oni nejsou překvapení, zhrození, zhnusení, ale snaží se to pochopit a nebo už to dávno cháhpou, protože prožili podobnou věc.

Dokonce dochází i na seznámení s mými rodiči, což je většinou zkouška ohněm pro mě i pro ně. Naši snad pochopí, kdo opravdu jsem a já si potvrdím, že to konečně nejsou lidi, které by mi naši schvalovali na základě toho, co studují, nebo jaké mají rodiče, ale jací jsou to lidé.

Jsem ráda za to, že to takhle je. Vidím v tom jednu malou nesnáz. Přestávám se snažit. Ani ne tak že bych nechtěla, ale vidím, že holky jsou na tom úplně stejně a moc těžkou hlavu si s tím nedělají. Jenže problém je v tom, že já mám reálně tisíckrát víc možností, než ony. Nemají maturitu, ani zázemí firmy svých rodičů. Mají málo věcí, co mohou pracovímu trhu nabídnout. Tak je pro ně lepší se tím nestresovat.

Nicméně jsem ráda, že mám konečně někoho, s kým se můžu vykecat klidně třikrát o té stejné hovadině. S kým se můžu beze studu ožrat. S kým můžu být úplně vklidu taková, jaká jsem. Kde takoví lidé celý život byli?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama