.
Nečtu to po sobě.

Kdo?

22. července 2017 v 9:31 | Spiral | 
Jsem holka. Je mi 23. Kdo vlastně jsem?

Ani nevím. Asi nejdůležitější, co o mně člověk může vědět, tak že mi byla diagnostikovaná hraniční porucha osobnosti.

Pokud bych to měla vysvětlit z toho vědeckého hlediska, tak jsem člověk, co je extrémně nestabilní. Věci, co mě těší, mě můžou i naštvat a zároveň věci, co mě můžou naštvat, mi někdy udlají radost. Mám velmi impulzivní jednání a racionalita se mi vytrácí z rukou. Občas si říkám, že racionálního jednání nejsem vůbec schopná. Jsem ale dost empatická. Někdy natolik, že když mi člověk vypráví o svém životě, dokážu se do toho tak dostat, jako kdybych to prožívala s ním. Nebo třeba když si někdo v mé přítomnosti dá nějakou drogu, začnu na sobě pociťovat účinky.

Pokud bych to měla vysvětlit z trochu spirituálnějšího hlediska, tak jsem člověk, co se plně nedokázal spojit se svou duší. Jako kdyby má duše náležela někomu jinému. A díky tomu má duše přelétává z člověka na člověka a díky tomu pořádně nevím, kdo jsem. A když se setkám s někým, kdo mi moc nesedí, převezmu nachvíli jeho vlastnosti a díky tomu neumím rozklíčovat, že mi ten člověk nesedí. Proto jsem nejraději sama. Jen v takový moment si připadám, jako kdybych to byla já. I když dokážu sama se sebou fungovat, stejně jsem dost nejistá. Pohled na oprátku je v mém denním snění víc, než běžný.

Měla bych asi vyhledat pomoc, ale tu já nechci. Měla bych si umět pomoci sama. To zaprvé a za druhé se moc odborníků hraniční poruchou nezabývá. Je to totiž náročné. Málokterý klient odborníku vydrží déle, než půl roku. Nedůvěra a lítost, že to někdo musí poslouchat, je opravdu silná.

Stejné je to se vztahy. Jen můj snoubenec ví, co se mi odehrává v hlavě a stejně toho ví strašně málo, protože je zapomnětlivý výhul (jako já) a všechno, co mu řeknu, stejně do hodiny zapomene. Ostatní nevědí vůbec nic a když už se někomu chci svěřit, nikdo to nebere vážně, protože jsem přece vždycky tak v pohodě (to, že mi uvnitř hlavy křičí čtyřicet hlasů přes sebe, to už nikdo neví).

Tak to jsem já. Snažím se samu sebe neidentifikovat pomocí diagnózy, jen...ono to moc nejde, pokud člověk nechce o sobě říkat moc osobních věcí. Nechci, aby někdo věděl stěžejní informace o mé osobě. Nechci, aby to dopadlo jako každý jiný blog - ztracen na smetišti dějin jen protože na něj někdo došel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 22. července 2017 v 9:49 | Reagovat

Neviem so predstaviť aké to je žiť s HPO.

2 Spiral Spiral | 24. července 2017 v 0:14 | Reagovat

[1]: To chápu...ono je to i těžké vysvětlit. Minulý víkend kámoš hraničář řekl: "No jo. To jsme my, hraničáři, lidi co nikdy nebudou vědět, kým jsou."

P.S.: Určitě jsi o tom četla na mém minulém blogu, třeba si vzpomeneš.:) (ale jméno prosím neříkej)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama